Loučení s Brněncem

„Když v hledišti začnou slábnout a žloutnout světla, když se setmí docela, lidé ztichnou a osvítí se jen magický obdélník portálu, když magicky zašumí opona, neznám nic krásnějšího, co by člověk na tomto světě prožil,“ sdělil slovy Bohumila Bezoušky při včerejším loučení souboru DS Eduarda Vojana z Brněnce Vlastík Ondráček jakožto zástupce SČDO. Svatka Hejralová, ředitelka přehlídky, mu odporovala, že zná ještě krásnější pocit než čekat v portálu, a to pocit diváka v hledišti, kde bylo nádherně. „A to jsem zažila včera. Nestává se často, ani jednou za pět let, dokonce ani jednou za deset let, aby hlediště vstalo. Na přehlídce jsem to zažila dvakrát, jako herečka jen jednou. Tenhle pocit se prostě musí zažít. A přiznejme si, o co jiného nám jde, než aby diváci zatleskali a aby nám všem bylo dobře, aby jeviště splynulo s hledištěm. A já jsem ráda, že tenhle krásný pocit jsem mohla včera zažít,“ řekla Svatka souboru z Brněnce a vybrala si k předání pamětního listu opět (jak jinak) muže z odjíždějícího souboru tím byl představitel Lízala Karel Trnečka: „Oba Francci jsou sice krásní, ale pan Trnečka je pro mě ztělesněním zemitého chlapa, kterých už dnes potkáváme málo a v němž se snoubí drsnost s něhou,“ pronesla na adresu herce z Brněnce Svatka Hejralová.

Vlastík Ondráček dodal, že za těch šedesát let v amatérském divadle viděl mnoho představení, ale tří si opravdu váží: „Maryša z Květné před dvaceti lety, Rok na vsi z Boleradic a od včerejška je to ta vaše Maryša. Kdybych za život viděl jen ty tři inscenace, mohl bych spokojeně umřít, ale to já ještě nechci,“ konstatoval Vlastík a rozhodl se obdarovat za soubor půvabnou představitelku Maryši z večerního představení Sylvu Ježovou.

Hosteska Monika žádné drby nevyzradila, zlí jazykové tvrdily, že nemohla, neb si nic nemohla pamatovat: „Když jsem se dozvěděla, že z Brněnce přijede osmadvacet lidí, trochu jsem se bála. Jenže v souboru byla paní Míla, kterou všichni poslouchali, takže převzala vlastně moji roli. Mílo, děkuji vám, krásně jste si s nimi poradila. Nezapomeňte, vy všichni, pečlivě třikrát oběhnout kostel, ať se mi vrátíte,“ poučila své svěřence Monika.

Starosta spolku Krakonoš Karel Bárta zavzpomínal, jak vítal soubor z Brněnce poprvé: „Pamatuji si, že jsem nechtěl, abyste mě měli za blbce, že nevím, kde Brněnec leží a tak jsme se naučil železniční spojení odtud tam. Dnes si říkám, že to bylo trapný – po včerejšku každý, kdo dělá divadlo, bude vědět, kde je Brněnec. A pokud ne, tak si to rychle půjde najít, aby nebyl za blbce. Doufám, že vymyslíte něco na příští rok, abychom se s vámi tady zase setkali. Budu přát vám i nám, abychom všichni zažili zase to, co včera,“ popřál souboru Karel a předal Miladě Pavlasové puzzle obrázku Divadla Krakonoš se slovy: „Maryši přestanou mordovat Vávry a spolu s paní generálkou, tedy s vámi, budou po odpoledních skládat.“

Slavnostní přípitek přednesl velký divadelník a přehlídkový poeta Jiří Hlávka: „Bylo tady jedno hodnocení, na kterým jsem prohlásil, že zůstanu tich a něm. Jsem přesvědčen, že tenhle soubor Karel nenutil hledat jiný titul, aby mohli zase přijet. Skutečně těžko se říká přátelům, bylo to fajn a zase přijeďte. Bylo mi dobře, že jsem vás viděl, že jsem Maryšu viděl a že jsem všechno viděl - takže na divadlo a hlavně na přátelství,“ pozdvihl sklenku Hlávka.

Jakou asi mohla Slávka Hubačíková říci na závěr poudačku, než tu o tom velkým divadle ve Vysokém, kde pan Fog objel svět za osmdesát dní.