DS Eduarda Vojana, Brněnec

Jan Heger-Kučera, režisér

J. h. - odkud hostujete?

To těžko vysvětlím. Jsem z Brna a začal jsem v Brněnci před čtyřiadvaceti lety. Tehdy mě oslovil náš tehdejší výtvarník, nebožtík Toník Vorel, letitý ochotník. Tak dlouho mě přemlouval – já si stále netroufal – a tak jsem začal.  A dlouho jsem byl jako host. Až v momentě, kdy jsem šel do penze, řekl jsem si - tak jo, stejně jsem váš a vy jste moji a od té doby jsem členem souboru.

A má to určitě své ovoce. Vaši Maryšu jsem viděl u vás v Brněnci a prostě už tenkrát mě představení nadchlo. A hlavně - co se mi líbí, to je to skloubení s muzikou. Vy máte nějaký vztah k souboru Hradišťan?

Znám se s principálem Hradišťanu a to jsem se s ním seznámil přes Ferdíka Strejčka, což je můj kolega. Můj vztah je takový, že mám tu muziku hrozně rád. Ale Pavlica není můj nápad. Navíc by mě ani nenapadlo pustit se do Maryši. Dneska je strašný problém inscenovat českou klasiku. Ale náhodou jsem viděl v Brně hostující divadlo z německého Budyšína, kteří hráli Maryšu v lužické srbštině. A já jsem se zbláznil! Mě to tak chytlo! Navíc, když jsem zjistil, že je to úprava bývalého kolegy, režiséra Zdeňka Černína, tak jsem šel za ním, jestli mi dovolí jeho úpravu použít. A tak to vlastně začalo. U Pavlásků když jsem seděl, tak jsem jim o té fantastické Maryše vyprávěl, jak by se mi líbila a Kristýnka Pavlasová říkala, že by si ji tak ráda zahrála. Ještě jsme dohrávali Jedna a jedna, zkoušeli jsme dalšího Cooneyho, a pak jsme si řekli - a co ta Maryša....? A šli jsme do toho. Pavlica mi povolil použít muziku, která tam, jak se říká, sedí jak baba na hrncu.

Další zvláštností představení je dvojí obsazení. Ráno hrálo jedno, večer druhé. Mělo to nějaká úskalí, losovali jste, kdy bude hrát kdo?

Původní záměr byl, že to bude hrát jen Kristýnka, ale protože ona už byla tehdy hodně pracovně vytížená, tak jsem to chtěl raději jistit. A protože máme ještě jednu skvělou herečku, Sylvinku, oslovil jsem ji. Zadařilo se, myslím, že obě Maryšky jsou vynikající, alespoň tedy pro mě, no a teď už se pravidelně střídají. A Francci totéž. I typově to vyšlo tak, že každej Francek je jinej i každá Maryša je jiná. Zajímavé je to, že jsme hru premiérovali koncem listopadu, začátkem prosince, doma jsme ji hráli už osmkrát a teď máme sedmnáctou reprízu. A viděla nás nějaká paní z Kyjova, a že by strašně chtěla, abychom to hráli u nich. Ale my jsme měli už na ten den naplánovanou derniéru. Jedna a jedna. Ale protože Kyjov je štace skvělá, tak jsme zrušili derniéru, dali jsme si ji na jindy a jeli do Kyjova.

Děkuji za rozhovor.