Tento článek o našem představení vyšel ve SVITAVSKÉM DENÍKU 1. 3. 2008:
Brněnec/ Večer jsme byli v divadle. Na tom není zase až tak nic divného, řeknete si. Ale není divadlo jako divadlo. Většina si představí krásné šaty, záři drahocenných lustrů, lóži s plyšovými sedadly, slavné herce, nákladné kulisy a kostýmy. Ovšem já mám posledních několik let divadlo spojené s Lidovým domem v Moravské Chrastavé a Divadelním souborem Eduarda Vojana. [cely]
Jeho novodobá historie (název od roku 1985) se vyvíjela od druhé poloviny sedmdesátých let, kdy soubor začal uvádět především klasiku. V roce 1989 zvítězil na národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou s hrou Drak je drak. V dalších letech byly s úspěchem hrány další hry. Úroveň souboru se zvyšuje díky odborné spolupráci členů Městského divadla Brno Jana Hegera-Kučery a Františka Lešovského (spolupráce trvá už 25 let). O tom svědčí úspěchy dosažené na národních přehlídkách ve Vysokém nad Jizerou v letech 2000 a 2004. Před jedenácti lety se zřizovatelem souboru stala Obec Brněnec, která mu vytváří velmi příznivé podmínky.
V loňském prosinci uvedl soubor premiéru hry Maryša. Úprava Zdeňka Černína je zbavena folklóru, krutá a drsná, ale zároveň silně emotivní. Tato hra jistě není divadelnímu publiku i úplnému laikovi neznámá. O velkém úspěchu uvedené hry svědčí vyprodaná představení - čtyři v prosinci a dvě v lednu. V hlavě mně víří spousta slov, protikladných pocitů, které jdou jen těžko formulovat do několika vět, ve kterých bych se s vámi podělila o výjimečný kulturní zážitek. Výkony všech herců - rekruty počínaje a stařenkou konče, byly úžasné, vysoce profesionální. Nelze říci, čí výkon byl lepší, postavy všech dohromady tvořily úžasný celek, kde každé slovo, každé gesto diváka oslovilo.
Tímto se omlouvám všem, že nejmenuji postavu po postavě, všichni si zaslouží obrovský potlesk a dík. Přesto si dovolím vyzdvihnout roli Lízala v podání Karla Trnečky, kterému by jeho bezchybný a fascinující výkon mohl závidět nejeden herec profesionál a byl hodný „Mistra prken, co znamenají svět". Lízalčino mytí hlavy (Milada Pavlasová) v „přímém přenosu" prostě nemělo chybu a tato scénka dala pořádně zabrat našim bránicím. A co říci k roli Vávry v podání Jaroslava Pavelky? Snad jen, že již úvodní slova „Tak už jsu tu" nenechala nikoho na pochybách, že toto je role, jak se říká - šitá na míru. To byl opravdový pan Vávra. Drsný, zlý, krutý, a přesto někde hluboko v srdci toužící po lásce. Máte naši poklonu pane Vávro!
Další důležitou roli v tomto dramatu sehrál Francek. Já jsem měla možnost posoudit v této roli výkon Dušana Blažky. Opět mohu pouze konstatovat, že profesionál by mohl závidět. Francek byl tak věrohodný, procítěný, ochotný bojovat za svoji lásku k Maryši proti všem. Na tak mladého herce úctyhodný výkon. Co dodat k roli Maryši, tentokrát v podání Kristýny Pavlasové? Přiznám se, nevím. Nevím, jak popsat výkon mladé dívky, která se s rolí Maryši sžila tak dokonale, že nikdo z nás nevěřil, že tento osud opravdu neprožila. Ptám se, kde se v té drobné dívce vzala síla podat skvělý, jedinečný výkon, který rozplakal všechny přítomné ženy a mužům ukázal, jakou sílu a vůli v sobě může mít „poslušná dcera" sužovaná nedobrovolným osudem a manželstvím. Jaké překvapení nám nachystáš příště, milá Kristýno? Nebude to lehké najít roli, která by nebyla zastíněna Maryšou.
A co říci závěrem? Na malém jevišti, s prostými kulisami, prostými kostýmy dokázali herci dvě hodiny udržet naprostou pozornost plného hlediště. Upřené pohledy diváků a doslova mráz běhající po zádech při napjatých scénách nebyly ničím výjimečným. Snad nikdo se neubránil slzám dojetí při závěrečné děkovačce herců. Těžko lze popsat směs pocitů, které si s sebou divák odnášel domů. Všichni se již nyní moc těšíme na další „kus" v podání našeho Divadelního souboru Eduarda Vojana. Jedno je jisté, Maryša nasadila laťku hodhě vysoko a nebude lehké z paměti diváků vymazat tento neobyčejný zážitek. Všichni společně věříme, že se hercům a všem, kteří se na vzniku hry podílejí, dílo podaří a my se můžeme těšit na další výborné hry. Je potěšující vidět vedle sebe hrát několik generací a můžeme říci," že zakladatelé souboru si vychovali důstojné nástupce.
Zbývá poděkovat všem za stovky a stovky hodin, které dobrovolně a zdarma pokládají na „oltář múzy", aby potěšili nás, diváky. Nesmíme zapomenout na pochopení a podporu všech rodinných příslušníků, bež kterých by to opravdu nešlo. Je třeba také poděkovat za reprezentaci obce Brněnec, neboť Divadelní soubor Eduarda Vojana nehraje pouze na „domovské scéně", ale i na přehlídkách po celé české republice. Diky vám všem.
JITKA SVOJANOVSKÁ, Brněnec