SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

Oddejte se fantazii a snění ve společnosti kouzelných lesních bytostí, nechte se pohltit silnými emocemi lásky i zoufalství athénské mládeže a roztřeste svou bránici s partou veselých řemeslníků, zcela posedlou uměním.

[cely]

A po dlouhé odmlce se nyní objevuje na scéně Symposionu opět Shakespearova hra. Je to i trochu neskromnost i chuť pokusit se zvládnout některý jeho text – a volba padla na Sen noci svatojánské zejména proto, že je k dispozici moderní a poučený překlad profesora Martina Hilského. Dílo tohoto velikána světového divadla se hraje po celém světě v nejrůznějších podobách. Jeho texty inspirovaly autory oper, baletu, muzikálu, loutkového divadla i filmu. Americký spisovatel Walter Kerr ve svém díle Jak nepsat hru postřehl, že Shakespeare psal s rukou na pokladně. Byl totiž nejen hercem, ale i podílníkem a dramaturgem divadelního souboru Služebníci lorda komořího později dokonce Královi služebníci. Proto se musel starat o co největší návštěvnost v divadle Globe. Mnozí znalci tvrdí, že na Shakespearových hrách si libují vysokoškolsky vzdělaní návštěvníci, ale s oblibou se tam řehtají a pláčou ti nejchudší, tenkrát služebné a podomci, pomocní dělníci i tuláci. A divadlo se hrávalo před branami Londýna, v sousedství tehdy oblíbených medvědích a psích zápasů. Muselo jim konkurovat a dařilo se mu to.

Málokde tak jako v Shakespearově textu si uvědomíte ten ohromný dar, který jsme dostali v jazyku. Jak dovede vyvolat nejrůznější pocity a představy. Potom si všimnete, že tam nejsou jinde obvyklé autorovy poznámky (vzrušeně, tajemně, přiběhne, stmívá se, zaútočí, chytí ji za ruku ... ) Tady se spisovatel spokojí s poznámkou Výstup 3., - vstoupí - odejde. A milý herče (později režizére) dělej si s tím, co chceš. - Většina her trvá nejméně dvě a někdy i tři hodiny. To je nápor na herce i na diváky. V dnešní zrychlené době je jeden a půl hodiny ažaž. Tak jsme museli přistoupit k režijním úpravám – věříme, že ne na úkor hry samotné. Pro mne jako režizéra je významnou tvůrčí pomocí práce Dráži Franckové, která ke hře složila sadu krásných písniček. A moc si přejeme, aby pro vás bylo jejich použití ve hře příjemné a milé a provedení svým způsobem i vtipné. Další devízou je práce Lenky Faltové. Ta si nejen vymýšlí nádherné kostýmy, ale tím, že jsou z jedné dílny (včetně šití) mají i sjednocující prvek. Petra Jánská jako výtvarnice přináší do souboru zajímavé nápady a práci s detailem. Potom je to práce Františka Zeinera, který se s neuvěřitelnou pílí a pracovitostí stará o výrobu pomůcek, kulis a pod. V neposlední řadě to je i herecký soubor Symposionu. Ve svých hlavních představitelích má skupinu mimořádně nadaných herců – jejich nasazení ve zkouškách bylo mimořádné. Asi tady by bylo záhodno poděkovat rodinným příslušníků všech tvůrců za trpělivost, snášenlivost a toleranci ke koníčku svých milých. Shakespeare nás všechny nutí k rozvinutí fantazie, k pokusům, k mnoha různým cestám. A stejně náročný je na vás, na diváky. Moc potřebujeme, abyste šli s námi. Smějte se, plačte a neseďte si na dlaních.

Rudolf Faltejsek