Večer s Maryšou v Brněnci

Tento článek o našem představení vyšel ve SVITAVSKÉM DENÍKU 1. 3. 2008:

Brněnec/ Večer jsme byli v di­vadle. Na tom není zase až tak nic divného, řeknete si. Ale není divadlo jako divadlo. Vět­šina si představí krásné šaty, záři drahocenných lustrů, lóži s plyšovými sedadly, slavné herce, nákladné kulisy a kos­týmy. Ovšem já mám posled­ních několik let divadlo spoje­né s Lidovým domem v Morav­ské Chrastavé a Divadelním souborem Eduarda Vojana. 

Jeho novodobá historie (ná­zev od roku 1985) se vyvíjela od druhé poloviny sedmdesátých let, kdy soubor začal uvádět především klasiku. V roce 1989 zvítězil na národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou s hrou Drak je drak. V dalších letech byly s úspěchem hrány další hry. Úroveň souboru se zvyšuje díky odborné spolu­práci členů Městského divadla Brno Jana Hegera-Kučery a Františka Lešovského (spolu­práce trvá už 25 let). O tom svědčí úspěchy dosažené na národních přehlídkách ve Vy­sokém nad Jizerou v letech 2000 a 2004. Před jedenácti lety se zřizovatelem souboru stala Obec Brněnec, která mu vytvá­ří velmi příznivé podmínky.

V loňském prosinci uvedl soubor premiéru hry Maryša. Úprava Zdeňka Černína je zbavena folklóru, krutá a drs­ná, ale zároveň silně emotivní. Tato hra jistě není divadelní­mu publiku i úplnému laikovi neznámá. O velkém úspěchu uvedené hry svědčí vyprodaná představení - čtyři v prosinci a dvě v lednu. V hlavě mně víří spousta slov, protikladných pocitů, které jdou jen těžko formulovat do několika vět, ve kterých bych se s vámi poděli­la o výjimečný kulturní záži­tek. Výkony všech herců - re­kruty počínaje a stařenkou konče, byly úžasné, vysoce profesionální. Nelze říci, čí vý­kon byl lepší, postavy všech dohromady tvořily úžasný ce­lek, kde každé slovo, každé ges­to diváka oslovilo.

Tímto se omlouvám všem, že nejmenuji postavu po postavě, všichni si zaslouží obrovský potlesk a dík. Přesto si dovolím vyzdvih­nout roli Lízala v podání Karla Trnečky, kterému by jeho bez­chybný a fascinující výkon mohl závidět nejeden herec profesionál a byl hodný „Mis­tra prken, co znamenají svět". Lízalčino mytí hlavy (Milada Pavlasová) v „přímém přeno­su" prostě nemělo chybu a tato scénka dala pořádně zabrat našim bránicím. A co říci k ro­li Vávry v podání Jaroslava Pavelky? Snad jen, že již úvod­ní slova „Tak už jsu tu" nene­chala nikoho na pochybách, že toto je role, jak se říká - šitá na míru. To byl opravdový pan Vávra. Drsný, zlý, krutý, a přesto někde hluboko v srdci toužící po lásce. Máte naši po­klonu pane Vávro!

Další důležitou roli v tomto dramatu sehrál Francek. Já jsem měla možnost posoudit v této roli výkon Dušana Blažky. Opět mohu pouze konstatovat, že profesionál by mohl závidět. Francek byl tak věrohodný, procítěný, ochotný bojovat za svoji lásku k Maryši proti všem. Na tak mladého herce úctyhodný výkon. Co dodat k roli Maryši, tentokrát v podání Kristýny Pavlasové? Přiznám se, nevím. Nevím, jak popsat výkon mladé dívky, která se s rolí Maryši sžila tak dokonale, že nikdo z nás nevěřil, že tento osud opravdu neprožila. Ptám se, kde se v té drobné dívce vza­la síla podat skvělý, jedinečný výkon, který rozplakal všech­ny přítomné ženy a mužům ukázal, jakou sílu a vůli v sobě může mít „poslušná dcera" su­žovaná nedobrovolným osu­dem a manželstvím. Jaké pře­kvapení nám nachystáš příště, milá Kristýno? Nebude to leh­ké najít roli, která by nebyla zastíněna Maryšou.

A co říci závěrem? Na malém jevišti, s prostými kulisami, prostými kostýmy dokázali herci dvě hodiny udržet na­prostou pozornost plného hle­diště. Upřené pohledy diváků a doslova mráz běhající po zá­dech při napjatých scénách nebyly ničím výjimečným. Snad nikdo se neubránil slzám dojetí při závěrečné děkovačce herců. Těžko lze popsat směs pocitů, které si s sebou divák odnášel domů. Všichni se již nyní moc těšíme na další „kus" v podání našeho Diva­delního souboru Eduarda Vojana. Jedno je jisté, Maryša nasadila laťku hodhě vysoko a nebude lehké z paměti diváků vymazat tento neobyčejný zá­žitek. Všichni společně věří­me, že se hercům a všem, kteří se na vzniku hry podílejí, dílo podaří a my se můžeme těšit na další výborné hry. Je potě­šující vidět vedle sebe hrát ně­kolik generací a můžeme říci," že zakladatelé souboru si vy­chovali důstojné nástupce.

Zbývá poděkovat všem za stovky a stovky hodin, které dobrovolně a zdarma pokláda­jí na „oltář múzy", aby potěšili nás, diváky. Nesmíme zapo­menout na pochopení a podpo­ru všech rodinných příslušní­ků, bež kterých by to opravdu nešlo. Je třeba také poděkovat za reprezentaci obce Brněnec, neboť Divadelní soubor Edu­arda Vojana nehraje pouze na „domovské scéně", ale i na přehlídkách po celé české re­publice. Diky vám všem.

JITKA SVOJANOVSKÁ, Brněnec